Andrea Riederová

Když se kolem ní zrovna nehrnou vnoučata, o hosty je postaráno a zvířata ve stodole spokojeně žerou čerstvé seno, Andrea Riederová si ráda sedne na lavičku před domem a vychutnává si klid. „Vzhledem k tempu, jakým se dnes svět ubírá, to někdy prostě dělá dobře.“ Farma je její život, rodina to nejdůležitější a příroda nejcennější poklad. Už při vstupu na dvůr se člověku rozbuší srdce. Člověk se tu okamžitě cítí dobře a vnímá hluboké pouto s přírodou a tradicí. Je to téměř jako by člověk otevřel stránku v nostalgické knížce pro děti:

Farma obklopená loukami a dřevěnými ploty, rámovaná ovocnými stromy a kvetoucími keři; slepice se s kvokáním procházejí kolem domu, zatímco kočka „Muizi“ se pohodlně vyhřívá na slunci. A už se za rohem objevuje Andrein manžel Martin, který si na traktoru pomalu popojíždí. „Vždycky je tu spousta práce, a to je dobře,“ usmívá se Andrea a bere malého Antona do náruče. Když jsou její (snachy) dcery v práci, stará se o vnoučata. Jako rodina se musíme držet pohromadě, aby všechno fungovalo. „Jsme tu jeden pro druhého. Není totiž nic krásnějšího, než usínat s myšlenkou, že jsme všichni zdraví a můžeme žít svůj život. A k tomu patří i práce.“ Jako hostinská a zemědělkyně se cítí, jak sama říká, „skvěle“. Většina lidí má jednou za rok dovolenou. Andrea ví, že je to nejcennější čas v roce.

Vaření je moje vášeň – práce se zdravými potravinami je pro mě radost. „Ráda vařím, někdy pro celou rodinu a někdy i pro naše hosty.“ Když postavím na stůl pánev s lahodně nadýchaným Kaiserschmarrnem, rozzáří se nejen oči dětí. A když už je řeč o pánvi: „Ach bože, ty brambory,“ sotva to dořekne, už se vrhá do kuchyně, „ty musím hned dát vařit, jinak nebude k obědu co jíst,“ usmívá se. Andrea vaří tak, jak se to naučila od své matky. „V Pinzgau vaříme podle citu, přesně tak: hrst mouky, brambory, trochu soli a trošku mléka (musí být horké, jinak to nevyjde), těsto láskyplně hněteme – ale rozhodně ne příliš dlouho – a pak ještě přiložíme poleno do pece, abychom měli ideální teplotu…“. Je dobře, že Andrea vede i kuchařské kurzy. Při pečení chleba a koblih, při přípravě Nidei a „muasn“ – jak říkají Pinzgauané – prozrazuje cenné tipy, jak tyto pinzgauské pochoutky připravit k dokonalosti. „Těší mě, když mi pak lidé vyprávějí, jak dobrý se chléb povedl a jakou radost z vaření a pečení v sobě objevili.“

Vlastně do každého jídla, které Andrea vaří, přidává čerstvé bylinky. „Příroda je naše nejcennější bohatství. Proto s ní musíme všichni zacházet zodpovědně.“ Zvláště ji fascinují bylinky a jejich účinky – ať už jako zdravé koření, nebo jako léčivý prostředek. V Hollersbachu se bylinky pěstovaly už dříve. Sloužily především k výrobě rostlinných kosmetických přípravků.
„Když se s tím přestalo, napadlo mě, že bych v pěstování bylinek mohla pokračovat. Spolu s několika stejně smýšlejícími lidmi jsme se této myšlenky chopili, dopracovali ji a nakonec založili sdružení ‚Hollersbacher Kräutergarten‘.
Na ploše, která mezitím dosáhla přibližně 8 000 m², lze obdivovat, očichávat a ochutnávat 500 rostlin z různých tematických oblastí. „Síla a blahodárné účinky bylin jsou fascinující.“ Člověk ani nevěří, co všechno v Pinzgau roste. „Provádíme návštěvníky světem bylin a společně s nimi vyrábíme masti a bylinné soli, které si pak mohou odnést domů. Tuto nabídku oceňují nejen hosté. ‚Obyvatelé Hollersbachu se s touto bylinkovou zahradou ztotožňují,‘ vypráví Andrea s hrdostí. Zejména v létě je pro místní i hosty, pro malé i velké, oblíbeným místem pohody, odpočinku a zážitků – obklopeným nádhernými vůněmi a zářivými barvami – a bzučícími včelami. „Pro ty, kdo si už někdy položili otázku, jak důležité jsou včely pro nás lidi – pro ty je včelí naučná stezka skvělým obohacením,“ ráda radí Andrea svým hostům. Bez včel by totiž svět vypadal úplně jinak… „ale vydejte se na cestu za objevy a zážitky sami…“.

Čas u Andrey v obýváku utíká jako voda. U ní má člověk pocit, jako by byl doma. Bylinný čaj (samozřejmě vlastní přípravy) příjemně hřeje v žaludku. Malý Anton mezitím touží po plné pozornosti své babičky. Co znamená štěstí? Zpomalit, zhluboka se nadechnout a radovat se z malých věcí života.