Erich Pletzer

Život jako z fotoknihy: pestrý, plný momentek a ke každému snímku jedinečný příběh. K svým 60. narozeninám si chtěl nechat darovat fotoknihu ze své, jak sám říká, „poněkud rozsáhlé“ sbírky fotografií. To je ale nemožné, konstatovala jeho sestra.
Erich Pletzer toho hodně zažil, žil na nejrůznějších místech a školu života poznal nejrůznějšími způsoby. Jeho život připomíná disciplíny ve skicirkusu, který sám po mnoho let jako profesionální lyžař pomáhal utvářet: strhující, vzrušující, suverénní.

Rodina, sport, svoboda – to jsou hlavní pilíře, kolem nichž se v Mittersillu točí celý život. Rodina je to jediné, co zůstává. Když rodina táhne za jeden provaz, všechno je snadné. Erich je o tom přesvědčen: „Tak to bylo už u mých rodičů a tak to je i teď.“ Vyrůstal v relativně skromných poměrech – od rodičů se naučil mnoho základních věcí. „Dobré ráno – padej mi do ruky, prosím – děkuji, při jídle se nemluví. Když podle toho řídíš svůj život, už jsi hodně vyhrál.“ Erich byl profesionální lyžař.

Po dokončení studia strávil v této souvislosti několik let v USA. „Američané nás Rakušany milovali,“ směje se, „byli jsme dobře vychovaní, veselí a vždy připraveni na nějakou legraci.“ Vypráví, jak „přeplaval“ Rio Grande a lovil medvědy. Se svým kamarádem „Jungle Jimem“ málem uvízl v kanadském Calgary… ale to je jiný příběh
(jakých má Erich tolik).
Píše se rok 1974, dějiště: Kitzbühel. V tomto roce, ke svým 17. narozeninám, zdolal legendární sjezdovku Streif ve slalomu. V prvním kole skončil čtvrtý. Zlatou medaili si odnesl jeho dlouholetý sportovní kamarád Hansi, „víš přece, ten z Hinterseu“. „Zkazil jsem to, jinak bych vyhrál,“ usmívá se.

Jako mladík se vždycky rozzlobil, když něco „zvoral“. Jeden trenér mu jednou řekl: „Pokud chceš vyhrát, musíš nejdřív umět prohrát.“ Vzal si to k srdci, tato věta ho poznamenala. Podle jeho názoru je sport školou života číslo jedna. Sportovci hodně cestují, setkávají se s lidmi z nejrůznějších kultur – barva pleti a náboženství dabei nehrají žádnou roli. „Buď si rozumíš, nebo ne – je to ganz einfach.“ To je na tom to krásné, a lidé by si to měli uvědomovat mnohem častěji, zejména v dnešní době.

Chce ještě vyprávět jednu anekdotu – vzhledem k aktuální situaci –, i když by toho bylo tolik… Bylo to jednoho zářivě slunečného dne v březnu 2020. „Kavárna byla zavřená, ale prodávali jsme zmrzlinu s sebou. Spousta lidí stála ve frontě a chtěla zmrzlinu z Pletzeru – všichni se slušně drželi odstupu, to musím říct. Najednou přijela policie a my jsme dostali pokutu. Obvinění: Příliš mnoho lidí na jednom místě.“ Každý ví, o co tam šlo. Podle Ericha je to přitom ganz einfach: „Jít na čerstvý vzduch, dodržovat odstup a dopřát si chvíle štěstí. To už říkal Martin Luther před více než 500 lety, a ten přežil dvě epidemie moru,“ říká Erich zamyšleně. Jako podnikatel z Mittersillu působil v mládí také v turistickém výboru. „Jednou jsme tam udělali průzkum: Proč hosté tak rádi jezdí do Oberpinzgau. Všichni si mysleli, že kvůli lanovkám, golfovému hřišti a mnoha atrakcím. Víš, co z toho vzešlo? Hosté sem jezdí, protože jsou tu lidé tak přátelští.“ Erich si přeje, aby lidé z jednotlivých obcí ještě více drželi pohromadě. „Jsme jedno údolí, součást celku.“ V Pinzgau je tolik krásných míst a příležitostí pro prožití šťastných chvil. „Už jsem toho hodně procestoval, ale náš region je na prvním místě – na celém světě.“