Obchod s kontrabandem v Mittersillu

„Krásný kůň, krásné postroje jsou mou radostí a ta krásná servírka musí být mou ženou.“ (Městský archiv Mittersill; píseň pochází z knihy: Josef Pommer: Blattl-Lieder, 1910;)
Koně, zboží, trhy a nebezpečí utvářely život nosičů. Takzvané „přepravní písně“ svědčí o tradici horského obchodu v Oberpinzgau, kde dnešníhlavní město národního parku Mittersill hrálo již ve středověku ústřední roli. V Muzeu Felberturm tato historie ožívá působivým způsobem. Řemeslné nástroje, písemnosti, vyprávění a ilustrace připomínají život soumárů. Právě oni již před stovkami let položili základ obchodu jako významného hospodářského odvětví v Salcburku. Vzdorovali nebezpečím a obtížím, které skrývalo počasí i krajina, a vydláždili trhu v Mittersillu cestu k tomu, čím je dnes: obchodním městem a hospodářským centrem v Oberpinzgau.

Až do roku 1803 byl Salcburk spolu s tehdejším „Windisch-Matrei“ ve Východním Tyrolsku jako knížecí arcibiskupství samostatným státem. Mittersill v tom sehrál zásadní roli: od středověku až do počátku novověku platilo toto město za klíčový uzel obchodu – mezi severem a jihem, ale také mezi východem a západem. Právo a pořádek byly přitom nejvyšší prioritou. Správu zajišťovali úředníci vládnoucího knížecího arcibiskupa, jehož sídlo se nacházelo na místě, odkud byl výhled na celé okolí zámku Mittersill, se již tehdy provozoval řádný obchod. Obchodované zboží bylo procleno a za používání silnic se muselo platit mýtné. V té době měl každý občan právo obchodovat. Na týdenních, ročních a dobytčích trzích nabízeli své zboží místní rolníci a obchodníci ze sousedních zemí. Smlouvalo se o sůl, víno, pálenku, med, ušlechtilé látky a zvířata – aby si na tom nakonec sami vydělali pár zlatých. Takzvaní „Säumer“ převáželi cenné zboží přes hranice do Salcburku, Itálie a Německa. Pěšky – za každého počasí – překonávali se svými koňmi horské průsmyky a čelili nejrůznějším nebezpečím, která se jim stavěla do cesty. K tomuto nebezpečnému podniku se často sdružovalo několik nosičů se svými koňmi a pomocníků s nosnými koši, takzvanými „Kraxn“. Ale i jednotliví drobní rolníci a obchodníci se vydávali na namáhavou cestu přes horské průsmyky, která často trvala několik dní či týdnů – v naději, že se vrátí domů s plnou peněženkou. Kolem roku 1300 byly postaveny horské chaty v pohoří Tauern, mezi něž patří i Matreier Tauernhaus u průsmyku Felbertauern. Starými horskými hostinci v tomto regionu jsou Spital a Schößwend v údolí Felbertal. Zde byli obchodní cestující zásobováni jídlem, našli ubytování a bezpečné útočiště. Na oplátku byli hostitelé arcibiskupem zásobováni cenným obilím.